Jak se zabalit do Austrálie v listopadu
Má třetí letošní cesta a další pokus cestovat nalehko podle metody 10 x 10.
Na začátek připomenu, v čem metoda 10 x 10 spočívá: ze svého šatníku vyberte deset kusů oblečení a noste je v nejrůznějších kombinacích deset dnů. Původně vznikla jako jednoduchý návod na sestavení kapslového sezónního šatníku, protože ale cestovní garderoba je svým způsobem také capsule wardrobe, dá se aplikovat i na obsah vašeho kufru.
Jedná se o toto oblečení:
Metoda 10 x 10 - cesta na Riviéru
Metoda 10 x 10 - cesta do San Franciska
Předchozí "balicí" články jsem publikovala vždy až po cestě a shrnovala jsem v nich, co se povedlo a co ne. Dneska se chci podívat na to, co cestě předchází, protože proces výběru není vždy tak snadný, jak se může na první pohled zdát. Přestože je na konci deset kusů oblečení a obuvi, může být od počátečního výběru po ten konečný diametrální rozdíl.
Tady jsou potřebné informace na úvod, které ovlivnily můj výběr jednotlivých kusů oblečení i barevnost:
Kam: Adelaide a Sydney
Kdy: druhá polovina listopadu
Na jak dlouho: 8 dnů + 2 dny cesta
Jaké bude počasí: slunečno s teplotami 18-34°C
Co tam budu dělat: běžná městská turistika, jedna návštěva přírodního parku, tři koncerty
Přístup k pračce: ano
Toto je má první cesta na jižní polokouli a musím se přiznat, že pro mě není jednoduché představit si šatník na jaro, když naše předpověď počasí zmiňuje první sníh. Takže kromě výběru oblečení do kufru musím ještě vybrat oblečení na cestu, ve kterém zvládnu přesun z domova na letiště, aniž bych cestou na nádraží zmrzla, a zároveň ho mohla využít i na místě.
Asi dva týdny před cestou jsem začala sledovat předpověď počasí na místě, která se podobala spíš horské dráze. Dlouhou dobu bylo rozmezí teplot 13-32°C, teprve poslední dva dny se předpověď zpřesňovala a já mohla výběr doladit.
V neposlední řadě byl velkým omezením váhový limit. Cestuji asi s těmi nejméně přívětivými aerolinkami, co se týče palubního zavazadla, a musím se zvládnout sbalit do sedmi kilogramů, přičemž v ekonomické třídě nemohu mít ani "personal item". Můj výběr oblečení a kosmetiky musí být tedy nejen minimalistický, co do počtu kusů, ale i do výběru materiálu nebo balení. Čím lehčí a menší, tím lépe.
Moje (zřejmě) finální desítka vypadá takto:
Na začátek připomenu, v čem metoda 10 x 10 spočívá: ze svého šatníku vyberte deset kusů oblečení a noste je v nejrůznějších kombinacích deset dnů. Původně vznikla jako jednoduchý návod na sestavení kapslového sezónního šatníku, protože ale cestovní garderoba je svým způsobem také capsule wardrobe, dá se aplikovat i na obsah vašeho kufru.
Jedná se o toto oblečení:
- 1 svrchní vrstva
- 4 topy
- 2 sukně nebo kalhoty
- jedny šaty
- dvoje boty
Metoda 10 x 10 - cesta na Riviéru
Metoda 10 x 10 - cesta do San Franciska
Předchozí "balicí" články jsem publikovala vždy až po cestě a shrnovala jsem v nich, co se povedlo a co ne. Dneska se chci podívat na to, co cestě předchází, protože proces výběru není vždy tak snadný, jak se může na první pohled zdát. Přestože je na konci deset kusů oblečení a obuvi, může být od počátečního výběru po ten konečný diametrální rozdíl.
Tady jsou potřebné informace na úvod, které ovlivnily můj výběr jednotlivých kusů oblečení i barevnost:
Kam: Adelaide a Sydney
Kdy: druhá polovina listopadu
Na jak dlouho: 8 dnů + 2 dny cesta
Jaké bude počasí: slunečno s teplotami 18-34°C
Co tam budu dělat: běžná městská turistika, jedna návštěva přírodního parku, tři koncerty
Přístup k pračce: ano
Toto je má první cesta na jižní polokouli a musím se přiznat, že pro mě není jednoduché představit si šatník na jaro, když naše předpověď počasí zmiňuje první sníh. Takže kromě výběru oblečení do kufru musím ještě vybrat oblečení na cestu, ve kterém zvládnu přesun z domova na letiště, aniž bych cestou na nádraží zmrzla, a zároveň ho mohla využít i na místě.
Asi dva týdny před cestou jsem začala sledovat předpověď počasí na místě, která se podobala spíš horské dráze. Dlouhou dobu bylo rozmezí teplot 13-32°C, teprve poslední dva dny se předpověď zpřesňovala a já mohla výběr doladit.
V neposlední řadě byl velkým omezením váhový limit. Cestuji asi s těmi nejméně přívětivými aerolinkami, co se týče palubního zavazadla, a musím se zvládnout sbalit do sedmi kilogramů, přičemž v ekonomické třídě nemohu mít ani "personal item". Můj výběr oblečení a kosmetiky musí být tedy nejen minimalistický, co do počtu kusů, ale i do výběru materiálu nebo balení. Čím lehčí a menší, tím lépe.
Moje (zřejmě) finální desítka vypadá takto:
Jako obvykle jednoduchá barevnost - modrá, černá, bílá a červený akcent na mé oblíbené sukni. Bílá trička nosím hodně málo, ale vzhledem k očekávaným teplotám nad 30°C jsem kapitulovala a do konečné desítky zařadila rovnou dvě.
Svrchní vrstva: modrá lněná košile
Topy: modrá viskózová košile s krátkým rukávem, dvě světlá bavlněná trička, jedno tmavé bavlněné s potiskem
Šaty: místo šatů mám sukni a tílko, protože nabízejí více kombinací
Kalhoty: šortky z tenké džínoviny
Boty: sandály a baleríny (baleríny by šly vynechat, chci mít ale víc možností, pokud bych šla například do restaurace a potřebovala "slušnější" obuv)
Oproti seznamu mi chybí jedny kalhoty. Měla jsem připravené tenké bavlněné chinos, ale už se mi nevešly do váhového limitu.
Oblečení do letadla:
Barevně to je trochu divočina, ale snad to spolucestující přežijí. Veškeré oblečení je volné a pohodné. Džíny se sice obvykle do letadla nedoporučují, tyto jsou ale o jedno číslo větší a vytahují se (zároveň to budou moje jediné dlouhé kalhoty a předpokládám, že džíny by se na rozdíl o jiných kalhot nemusely po dlouhém letu hned prát...). Tričko je velikosti XL, stejně jako svetr, který je ze lnu a mohl by na místě dobře posloužit jako svrchní vrstva na večer. Džínová bunda a tenisky mě napadly jako jediný kompromis mezi teplotami tady a v Austrálii. A kdyby mi cestou na vlak byla zima, mohu se zabalit do maxišály, kterou budu mít v letadle jako deku.
A zcela výjimečně se mi podařilo osobní předměty typu peněženka, mobil, pas atd. sbalit do malé kabelky. Doufám, že se mi s ní podaří projít do letadla a nikdo ji nebude považovat za druhé palubní zavazadlo. Obecně nemám ráda, když cestující ohýbají pravidla a táhnou s sebou na palubu velké kufry, které se jim ani nedaří nacpat nahoru do schránky nebo dokonce ani uzvednout, ale v případě, kdy rádoby luxusní aerolinky stanoví takto dementní pravidla (jen jeden kus zavazadla do sedmi kilogramů), ohnu ta pravidla ze zoufalství také.
Aktualizace po návratu:
Ještě těsně před odletem jsem upravila jak oněch deset kusů oblečení v kufru, tak oblečení do letadla. Usoudila jsem, že mnohem praktičtější bude přibalit si místo sukně černé bavlněné kalhoty a zůstat věrná černé barvě i na palubě letadla.
Konečný výběr dopadl tedy takto:
A jaké jsou moje dojmy a poznámky?
1. Pokud Emirates všude zdůrazňují, že na palubě je ve třídě economy povolený jen jeden kus příručního zavazadla o maximální hmotnosti sedm kilogramů, a vy se tím hodláte řídit, můžete si být jistí, že více než jeden člověk bude mít v economy dva kusy zavazadel a více než jeden člověk pocestuje s hliníkovou Rimowou, která má sama o sobě skoro pět kilogramů (a celkem pochybuji, že by obsahem byl polštářek nebo něco podobného do celkové hmotnosti sedmi kilogramů).
Samozřejmě nemohu tvrdit, že Emirates nevyžadují dodržování svých pravidel NIKDY - ale na oněch čtyřech letech, které jsem s nimi absolvovala, tomu tak skutečně bylo. Při zpětném pohledu mi přijde úsměvné, jak jsem doma vyšilovala, že kalhoty navíc jsou už prostě moc, a jak jsem byla nervózní z toho, že můj pidikufr nakonec vážil 7,2 kg.
2. Malá dámská kabelka se u Emirates také očividně toleruje a já si nemohu vynachválit model od Rebeccy Minkoff, který jsem koupila víceméně impulzivně na eBayi těsně před cestou. V oblibě mívám většinou trošku větší kabelky, ale do této se mi vešlo vše potřebné včetně fotoaparátu nebo opalovacího mléka.
3. Opět se mi potvrdilo, že deset kusů oblečení plus oblečení na cestu bohatě stačí i na týdenní dovolenou. Vše jsem nosila opakovaně, v dešti, ve vedru, na pláži, na koncertech i v přírodním parku. A nápad obléct si na dlouhou cestu hedvábnou halenku byl geniální, protože to je to nejpříjemnější, co si můžete vzít na sebe!
4. Metoda "kufřík likvidátor" mi natolik uvolnila místo v kufru, že jsem i domů letěla jen s příručním kufrem. Zbytek suvenýrů jsem nakoupila na letišti a díky tomu jsem po čtyřiadvacetihodinovém letu mohla v Praze vystoupit z letadla a zamířit rovnou k východu, bez čekání u zavazadlového pásu. Výhra!
Komentáře
Okomentovat