Jak se zabalit do Polska v létě

Jako tradičně jsem si i před svou první vícedenní cestou musela vyjasnit někollik věcí, které mi zásadním způsobem pomohou při výběru oblečení.

Kam: Varšava a Gdaňsk

Kdy: v červenci

Na jak dlouho: čtyři dny + cesta

Předpověď počasí: 25° C, slunce, s malou pravděpodobností i déšť 

Aktivity: městská turistika, dovolená u moře

V druhém kroku jsem otevřela aplikaci Smart Closet, ve které mám uložený celý svůj šatník, a začala vybírat jednotlivé kusy oblečení a doplňků.

Na obrázku nahoře je vše, co jsem si vzala s sebou, tedy i oblečení do letadla. Přesuny jsou celkem krátké, a pokud nedojde k nějaké nehodě při konzumaci jídla a pití, je oblečení na cestu použitelné i v dalších dnech (na rozdíl od dlouhých letů, kdy se s dalším nošením bez přeprání nedá příliš počítat).

Kdybych měla tuto garderobu charakterizovat jedním slovem, byla by to nejspíš "uvolněnost". Nenechala jsem se svazovat žádnými pravidly pro sbalení příručního kufru a vybrala to, co nosím ráda. Nestanovila jsem si žádnou barevnou paletu, aby vše navzájem ladilo a dalo se kombinovat. Protože ani můj šatník není každý pes jiná ves, v zásadě to, co se nosí spolu, k sobě jde a svrchní a spodní díly jsou zaměnitelné a kombinovatelné.

Uvolněný je i styl oblečení, oblečení na ramínka, volné strřihy, převážně přírodní materiály. Boty pohodlné, bez podpatků a všechny tři páry jsou z kůže. Nejpoužívanější byly ale pantofle Birkenstock, protože jsou to ty nejpohodlnější boty na světě; mám je ráda i kvůli jejich metalické barvě a jakoby odřenému povrchu, díky čemuž jsou zajímavější a snad působé i méně antisepticky než tradiční pantoflé téže značky. 

Po návratu mohu konstatovat, že jsem byla se svým výběrem naprosto spokojená. Nic mi nechybělo a s výjimkou deštníku jsem použila úplně vše, což beru jako důkaz toho, že jsem šatník na dovolenou sestavila správně.

Naprostým hrdinou celého výletu se stala překvapivě tmavomodrá lněná košile, kterou jsem nosila v hotelu na snídani, venku rozepnutou místo saka a dokonce i na pláži. Původně jsem si ji brala s sebou s tím, že zpátky ji už nepovezu - je to pánská košile, kterou nosil můj muž a já se jí před pár lety ujala, když ji on vyřadil ze svého šatníku. Je opraná, ovšem jinak drží pohromadě (popravdě pánské košile jsou úplně jiná liga než dámské, počínaje kvalitou materiálu a provedením konče...), a tak se se mnou vrátila domů a bude opečovávaná do té doby, než za ni najdu náhradu.

Stejně jako na podzim jsem  měla problém při bezpečnostní kontrole, kdy byl opět problém s kosticí v podprsence. Celé je to divné, protože až do loňska jsem nic podobného nezažila, a teď je to spíš pravidlo. Zdá se, že pokud nebudu chtít procházet natřikrát bezpečnostním rámem a nechat si brát stěry z rukou, bude jednodušší brát si sportovní podprsenku bez jakýchkoli kovových součástí i na krátké cesty po Evropě...