Bags: Inside Out
Výstavy uspořádané londýnským Viktoriiným a Albertovým muzeum dokazují, proč tato instituce patří mezi nejlepší světová muzea. Bývají totiž fantastické a zajímavé i pro ty, kdo o daném tématu mají jen matnou představu.
Loni jsem se do V&A (jak se název muzea zkracuje) chystala na dvě výstavy. Na jaře jsem měla naplánovanou výstavu o kimonech a na podzim jsem se těšila na svou velkou vášeň: kabelky. Ovšem jarní lockdown se dotknul i muzeí, která musela zavřít, a kimona tak po několika týdnech skončila a kabelky byly odsunuty na neurčito.
Když jsem se letos začala chystat na cestu do Londýna, jen tak ze zvyku jsem se šla mrknout, co zajímavého se děje ve V&A, a ke svému velkému úžasu jsem zjistila, že výstava o kabelkách Bags: Inside Out je zpět a dají se na ni stále sehnat lístky. Jestli tohle není štěstí, tak pak nevím!
Nebudu se tady rozepisovat o detailech výstavy. Pokud chcete vidět ikonické modely kabelek Chanel, Dior, Hermés a a spol., budete rozhodně spokojeni. Pokud se chcete dozvědět více o historii a vývoji těchto doplňků, budete nadšeni. A jestli chcete vědět, jak taková kabelka vzniká, nenechte si ujít expozici v patře, která vás krok za krokem provede procesem od návrhu po výrobu.
Mě osobně zaujala - z pochopitelného důvodu - miniexpozice věnovaná cestovním zavazadlům. Zejména dámským, chce se mi dodat. Bylo roztomilé vidět, že se vlastně stále řeší to samé: jak zabalit kosmetiku, jak vytvořit praktické oddíly uvnitř i vně tašky, jak usnadnit přístup do tašky, jak předměty denní potřeby zminiaturizovat, aby se daly snadno transportovat.
Od příručního zavazadla chceme, aby bylo co nejlehčí, ale zároveň odolné. Proto se v minulosti vedle tradiční kůže objevily materiály typu kobercovina, plast či nylon. V roce 1997 společnost Hermés vyrobila kabelku Kelly z průhledného vinylu, aby jejím majitelkám usnadnila bezpečnostní kontroly po teroristickém útoku v Paříži v roce 1995. V té době to možná působilo jako úlet a bláznivý nápad, ovšem dneska má průhlednou plastovou taštičku na kosmetiku do letadla skoro každý, a už se ani nepozastavíme nad tím, že vlastně z velmi podobného důvodu.
Stejně tak obyčejně na nás může působit černý batoh Prada, který byl ale v době svého vzniku v roce 1984 zjevením, protože žádný z velkých módních domů nepoužíval na výrobu tašek poněkud plebejský nylon. Batohy šité z tohoto materiálu a prodávané s trojúhelníkovým logem luxusní značky tak byly neotřelé, inovativní a zajímavé především pro mladší generaci zákazníků. Za těch více než třicet let se tento batoh stah naprostou klasikou a nylon je dodnes poznávacím znamením Miucci Prada.
Komentáře
Okomentovat