Kompresní oblečení do letadla


Když se zjara ukázalo, že mě moje letošní cesty zavedou opravdu daleko a že nejméně čtyřikrát strávím v letadle déle než deset hodin, věděla jsem, že musím při přípravách udělat dvě věci: vyhnout se letadlu Boeing 777 a koupit si kompresní podkolenky.

První věc mi tak úplně nevyšla, i když jsem se tedy snažila. Zato ve druhém případě jsem byla úspěšná hned nadvakrát - kromě kompresních podkolenek jsem si pořídila i kompresní legíny.

Do dnešní doby jsem kompresní oblečení do letadla znala jen teoreticky. Většina mých letů je po Evropě nebo nanejvýš na východní pobřeží Spojených států, které jsou pořád relativně krátké na to, aby člověk pocítil potřebu udělat pro sebe víc než jen pít dostatek vody, každé dvě hodiny vstát a průběžně protahovat nohy. Nicméně jsem měla ještě v paměti svou cestu do Japonska a otoky nohou po letu... Bylo mi jasné, že tentokrát bez kompresních podkolenek necestuji!

Říká se tomu "syndrom ekonomické třídy". Při dlouhém sezení s pokrčenýma nohama dochází k omezení žilního toku v končetinách, což může vést v otokům nohou a v extrémním případě i k trombóze hlubokých žil dolních končetin, plicní embolii a smrti. Jako nejběžnější prevence se uvádí pravidelný pohyb během letu (například i cesta na toaletu), protahování nohou v kotnících a kolenech, dostatečný přísun vody (a naopak omezení kávy a alkoholu) a volné oblečení.

Kompresní oblečení pomáhá cirkulaci krve směrem vzhůru k srdci. Proto vypadají kompresní podkolenky poněkud komicky:  chodidlová část je jako běžná ponožka, pak se v oblasti kotníku výrazně zužuje a směrem k lýtku zase rozšiřuje. Největší komprese je tedy kolem kotníku, zatímco na lýtku je menší.


Podkolenky jsem vyzkoušela cestou do San Franciska. Z Prahy jsem odlítala v běžných ponožkách a při přestupu v Mnichově jsem se "převlékla" do kompresních podkolenek. Musím se přiznat, že jednoduchá operace to nebyla. Podkolenky jsou opravdu hodně elastické a kladou odpor, a když se převlékáte vestoje v kabince na toaletách jako já, budete bojovat s udržením rovnováhy. Nebála bych se celou proceduru započítat do svého fitness deníčku jako hodinu jógy.

Po této úvodní anabázi ale přicházejí už jen samá pozitiva. Podkolenky jsou příjemné na nošení, za celých dvanáct hodin letu jsem si ani neuvědomila, že je mám na sobě. Po příletu žádné oteklé nohy, což pokládám za úspěch a důkaz toho, že komprese opravdu funguje.

Cestou zpátky přišly na řadu kompresní legíny. Hodně jsem si od nich slibovala. Pokud se osvědčí, vyřeším jimi i věčný problém, co na sebe do letadla... Jestli jsem si ale cestou na dovolenou zoufala, jak je těžké stát na jedné noze a navléknout si kompresní podkolenky, netušila jsem, jak je sakra obtížné převléknout se do kompresních legín! Legíny totiž fungují na úplně stejném principu: největší komprese je kolem kotníku a směrem vzhůru klesá. Což znamená, že tu nejužší a nejvíc rezistenční část musíte narvat přes chodidlo - vestoje a v kabince na toaletách, kde opravdu nechcete poskakovat s bosýma nohama. Pokud jsem natahování kompresních podkolenek přirovnala k hodině jógy, je oblékání kompresních legín kombinací cvičení s posilovací gumou a intervalového tréninku.

Jako v případě podkolenek komprese fungovala a zabránila otokům nohou. Legíny neškrtily a v zásadě byly pohodlné. Jen je tady taková věc: dlouho na sobě nesnesu umělé materiály. Kupříkladu takové celodenní nošení silonek je pro mě utrpení, které může skončit až vyrážkou na nohou. A kompresní legíny jsou vyrobené převážně z umělých materiálů, takže už po několika hodinách jsem se začala těšit na to, až je ve Frankfurtu budu moct sundat a převléknout se do bavlněných džín.

Pokud vy podobné problémy s nošením umělých materiálů nemáte, mohu kompresní legíny doporučit. Já osobně si je nechám na cvičení na doma a příště si na dlouhý let přibalím kompresní podkolenky.

Já máte zkušenosti s kompresním oblečením vy?


Komentáře

Oblíbené články