DIY při cestování

Možná jste na konci dubna zaznamenali na internetu akci zvanou Fashion Revolution, která připomíná výročí tragédie z roku 2013, kdy se v bangladéšské Dháce zřítila textilní továrna, v níž se vyráběly oděvy pro evropský a americký trh. V té souvislosti se začalo hlasitěji hovořit o tom, jaká je vlastně cena rychlé módy, která se produkuje právě v Asii, jaké pracovní podmínky musejí snášet šičky a co se s tím dá dělat.

Tato událost přispěla k tomu, že jsem oprášila šicí stroj a své amatérské znalosti krejčoviny, které jsem se snažila pochytit od svých čtrnácti let, ovšem které jsem v posledních deseti patnácti letech odložila stranou, protože oblečení se dalo přece koupit tak levně a výběr byl obrovský.

Byla jsem rozhodnutá opustit ten začarovaný kruh konzumu, nebo z něj alespoň vykročit jednou nohou.

Po šesti letech mohu říct, že jsem rozhodně na dobré cestě. Nebudu se tvářit, že masově vyráběné oblečení nekupuji - kupuji, ale mnohem méně a rozhodně ne impulzivně. Nebudu se ale ani tvářit, že už jen chvíli a budu co se týče oblečení zcela soběstačná. Možná... Jednou...

Zítra je konec května, a tak mám poslední příležitost přidat se k další akci zvané "Me Made May" (cosi jako "Květen ve vlastnoručně vyrobených modelech") a ukázat, jak se dá princip "vyrob si sám" použít v cestování.

Přizpůsobte si vnitřek kufru svým potřebám

Začnu hned tím nejextrémnějším příkladem svých kutilských pokusů.

Koupila jsem si na eBayi kufr Rimowa. No, spíš kufřík než kufr. Je určený především na krátké pracovní cesty, proto má vnitřní vybavení tvar jakési harmoniky, do které se dají vložit dokumenty, a nechybí ani obal na notebook. Zajímavým prvkem tohoto kufru je ale to, že se toto vnitřní vybavení dá zcela vyndat a nahradit vnitřními stahovacím popruhy. Z business kufříku se tak stane regulérní cestovní kufr.

Stahovací popruhy ale bohužel u mého kusu chyběly, a i když mě prodejce upozornil, že se dají dokoupit za pár korun v obchodě Rimowa, rozhodla jsem se vyrobit si vlastní dělicí přepážky. Nebylo to nic těžkého: použila jsem podšívku z vyřazené kabelky Kate Spade, zip z jiné staré kabelky a doplnila látkou ze zásob. Ke kufru se tato přepážka přicvakává na čtyři druky standardní velikosti, které jsou na gumě, tudíž má celá přepážka vůli. Podle stejného principu jsem ušila i přepážku do druhé poloviny kufru.

Obě přepážky mohou mít víc funkcí: nejen rozdělují vnitřní prostor kufru, zabraňují v pohybu oblečení pod nimi, ale jsou to i dvě obří taštičky, do kterých se dá dát například špinavé prádlo nebo věci, které chci mít zvlášť nebo po ruce.

(Toto je tedy zatím teorie, kufr teprve čeká na svou první cestu se mnou, ale doufám, že mě nezklame!)

Z nenositelných kabelek praktické taštičky

Musím se k něčemu přiznat: strašně ráda rozebírám staré kabelky. Baví mě zkoumat, jak je co ušito, vyztuženo, přilepeno. Proto když nějaká kabelka doslouží, jsem sice smutná, zároveň se ale těším, jak začnu párat.

Dvě kosmetická taštičky z fotky nahoře - pruhovaná a prošívaná - vznikly ze starých kabelek Kate Spade. Obě byly už prodřené a rozpadaly se ve švech tak, že jsem je nemohla nijak rozumně spravit. Když jsem je rozpárala a odstříhala zničené kusy látky, měla jsem dost vrchního materiálu a podšívky i zipů. Stačilo jen rozhodnout se pro tvar taštiček a pustit se do šití.

Béžová taštička v pozadí je kompilát dvou kabelek. Svrchní materiál je z kožené kabelky od Ivanky Ostřanské, kterou jsem měla dobrých patnáct let. Když jsem ji kupovala, dala jsem za ni svůj celý vánoční bonus (udělala bych to dneska znovu...?), a poté mě provázela v začátcích mé kariéry v Praze, kdy jsem si velkou část oblečení do práce šila sama, ale díky té kabelce jsem měla pocit, že vše vypadá lépe a mnohem více draze. Není proto divu, že jsem neměla to srdce ji vyhodit, když dosloužila.

Podšívka je opět z kabelky Kate Spade. Svrchní materiál byl manžestr, který se postupem času prošoupal, ovšem hnědá semišová podšívka s potiskem bleděmodrých puntíků byla v dobrém stavu a ležela mi několik let v zásobách a čekala na využití. Byla by ji škoda vyhodit už jen kvůli nesmírně chytrému řešení kapes a kapsiček (proto tašky Kate Spade zbožňuji!).

Z kombinace obou materiálů vznikla maxitaštička, kterou ráda využívám na cestách v případě, že si do kabiny letadla smím vzít jen jedno zavazadlo: Na letiště dorazím s příručním kufrem a plátěnou taškou s touto taštičkou, kde mám všechny důležité věci. Před nástupem do letadla si z taštičky vezmu mobil s palubní vstupenkou, taštičku a plátěnku položím naplocho navrch do kufru a do letadla vstupuji jen s jedním zavazadlem. V letadle vyndám plátěnku a taštičku, kufr jde do schránky nad hlavou a plátěnka pod sedadlo přede mnou. Z letadla vystupuji s plátěnkou přes rameno.

Ráda bych ještě upozornila na dva detaily, na které jsem velmi pyšná: do bočního švu je všitý kroužek, díky němuž se kapsička dá přichytit např. uvnitř tašky. Pokud mám kabelku, která nemá žádné vnitřní kapsy, přišiji si do ní karabinu na proužku kůže, přicvaknu k ní taštičku a mám hned bezpečný vnitřní organizér.  A abych po příchodu do práce nemusela taštičku otvírat a lovit z ní vstupní kartu, našila jsem zvenčí na taštičku malou kapsičku, díky které je karta hned po ruce.

Oblečení

Nedávno jsem si uvědomila dost zajímavou věc: kdykoli si plánuji něco ušít, vždycky přemýšlím, jestli se ta věc bude hodit i na cestování. Tedy nejen jestli zaplní mezeru v mém stávajícím šatníku, ale jestli nebude moc těžká, nebude se moc mačkat a půjde nějak rozumně zabalit do příručního kufru. Každý si stanovuje hranice a limity jinak, že.

Nenechte se omezit nabídkou v obchodě

Černá barva se děsně špatně fotí, a tak mi musíte věřit, že toto černé oblečení je moje minikolekce trik a tepláků z merina z Moraviatexu. Tento materiál jsem tady chválila do nebes už několikrát (a ne, Moraviatex mi za to opravdu neplatí!), ale poprvé ukazuji, co jsem  z něj vyrobila.

Prvotní impuls přišel před třemi lety, když jsem sehnala letenky za babku na Island v dubnu a uvědomila si, že nemám žádné pořádné oblečení do islandského počasí. Bylo mi doporučeno oblečení z merina a já byla celkem i rozhodnutá pořídit si něco takového v obchodě, ale nabídka mi přišla zoufalá. Všechno oblečení křičelo "outdoor!"a mně bylo líto dát tisíce za něco, co bych si na sebe později už nikdy nevzala. Chtěla jsem oblečení, které bude funkční během cesty po Islandu, ale také dostatečně stylově neutrální "na potom".

Díky Googlu jsem objevila Moraviatex a jejich merino, které je opravdu špičkové. Měkké, příjemné i na holé tělo, absolutně neškrábe. Mikiny z něj mám tak ráda, že si jednu nikdy nezapomenu přibalit na cesty.

Střih mikiny: Linden od Grainline
Střih tepláků: Monsal od Wendy Ward

Dopřejte si luxus

Před lety jsem ve výprodeji koupila hedvábný habutaj, ze kterého mě letos napadlo ušít si noční košili a pyžamo. Budou super i na cestování, protože jsou tenké a neváží skoro nic. Ze zbytku olivového habutaje jsem vyrobila ještě povlak na malý polštář do letadla - je fajn mít i v economy trochu luxusu!

Střih noční košile: Kalle of Closet Case Patterns
Střih pyžama: Sorbetto od Colette, Hepburn Shorts od Pattern Emporium

Tento propínací svetr ze směsi kašmíru a hedvábí podle střihu Driftless od Grainline jsem šila rovnou s myšlenkou na lehký oversize svetr do letadla. Zatím jsem ho vyzkoušela několikrát ve vlaku a zdí se, že testem prošel.

Kdyby se hledala tvář pomalého šití, mohla bych se přihlásit do konkurzu. Tento kabátek typu Chanel jsem šila čtvrt roku. Převážně v ruce. Poslední víkend jsem u toho seděla od rána do noci, jen abych tu zatracenou věc konečně došila. Dneska to je základní kus mého pracovního šatníku a jsem si jistá, že ho budu mít na sobě i při další zahraniční pracovní cestě.

Střih kabátku: Classic French Jacket od Susan Khalje

Oblékněte se od hlavy až k patě 

Můj poslední úlet bylo šití spodního prádla. V podstatě to není nic složitého, jen to je takové nanicovaté a je potřeba se hodně soustředit. Co si budeme povídat, jako šička ve fabrice bych selhala, ale jsem na své výtvory pyšná!

Střih kalhotek: Montgomery Briefs od Orange Lingerie

Zlepšete svou ekologickou stopu

Bůhví, co jsem tenkrát z toho žluto-bílého batistu chtěla šít. Pár let mi ležel doma a já si říkala, že je tak tenký a průsvitný, že se hodí tak maximálně na kapesníky. A nakonec z něj ty kapesníky opravdu vznikly. Při každé cestě si dávám jeden do kapsy všech kalhot, sukní, šatů a bund - jsem vybavená a nemusím s sebou zbytečně brát balíčky papírových kapesníků.


Inspiroval vás některý z modelů? Napište mi do komentářů nebo na Facebook!