Nezbytnosti: jak si vybrat kufr
Při cestování pouze s příručním zavazadlem je právě výběr hlavního zavazadla jedním z nejdůležitějších rozhodnutí. Omlouvám se všem, kdo na cestách dávají přednost batohu. Dnešní článek bude především o výběru kufru - nicméně doufám, že některé z tipů mohou být přínosné i pro baťůžkáře.
Podívejme se tedy, na co si dát při výběru příručního kufru pozor.
Existuje standard IATA, který doporučuje rozměry 55 x 35 x 20 cm (počítá se to včetně koleček, madel a všech dalších možných vystupujících částí). Každá letecká společnost si ale stanovuje své vlastní povolené rozměry, proto je při výběru nového kufru třeba trochu přemýšlet a taktizovat. Pokud jste věrní jedné letecké společnosti, pořiďte si kufr podle jejího standardu. Pokud létáte s různými společnostmi, řiďte se standardem té, jejíž povolené zavazadlo je nejmenší - tak budete mít jistotu, že nenastanou problémy při žádném z vašich letů.
Nezapomeňte si před cestou vždy zkontrolovat na stránkách příslušné společnosti, jaké rozměry palubního zavazadla povoluje. Na letišti si sice můžete někde poblíž check-inu vyzkoušet, jestli váš kufr pasuje do kovové klece s nasimulovanými povolenými rozměry, jenže to je podle mého názoru už trochu pozdě...
Pokud víte, že budete létat se společnostmi, které patří mezi ty méně benevolentní, snažte se vybrat si kufr co nejlehčí. Nechcete, aby prázdný vážil 4 kg, když plný smí mít jen 7 kg.
Pokud máte problém zabalit si lehce i do příručního zavazadla, doporučuji porozhlédnout se po kufru menších rozměrů. Je totiž hezké, když si koupíte lehký kufr povolené velikosti 55 x 45 x 25 cm, který následně narvete, co to jde - a s největší pravděpodobností překročíte povolenou hmotnost.
Zabalený kufr si doma pro jistotu zvažte. Může se stát, že zrovna při vašem letu se bude kontrolně převažovat, a vy rozhodně nechcete, abyste museli doplácet odbavení zavazadla.
Oba materiály mají svá pro a proti. Látkový kufr je výhodnější, pokud chcete mít určitou flexibilitu v objemu zavazadla. Látka má vůli a kufr se dá trochu "nafouknout" nebo "splasknout". Látkový kufr také mívá přední kapsy a vy máte rychlý přístup k věcem, které potřebujete mít po ruce. Na druhou stranu kufr není dostatečně chráněný, pokud ho odbavíte. S odbavenými zavazadly se nezachází právě v rukavičkách a tlakem se může poškodit obsah kufru; nehledě na černý scénář, kdy látku stačí rozříznout a přístup do vnitřku je volný.
S rozměry skořepinového kufru nic nenaděláte. Nezamaskujete trochu větší hloubku, než je povolená, ani ho nenaplníte o trochu víc, než je jeho kapacita. Většinou nemá žádné vnější kapsy, a tak budete potřebovat ještě menší tašku na pas, palubní vstupenku a další nezbytnosti. Zároveň ale při odbavení obsah kufru lépe odolá vnějšímu tlaku.
Ve prospěch látkových kufrů dříve hovořila i nižší hmotnost. V dnešní době existují ale i lehké skořepinové kufry z polypropylenu, který je zároveň pružný a odolnější než starší typy plastů.
Taktně mlčím o hliníkových kufrech, které jsou sice nesmírně šik, ale také poněkud těžké. Například příruční hliníková Rimowa váží přes čtyři kila, tedy klidně i polovinu povoleného limitu hmotnosti příručního zavazadla, a proto mi nepřipadá úplně praktická jako palubní zavazadlo. Jestli ale létáte soukromými tryskáči, jděte do ní!
Jako v případě volby materiálu je i volba počtu koleček často otázkou osobní preference. Je dokonce možné, že od jednoho modelu kufru najdete variantu se dvěma kolečky (často mívá v názvu označení upright) i se čtyřmi. Jak se tedy rozhodnout?
Kufry se dvěma kolečky mívají obvykle větší kapacitu, protože kolečka jsou zabudovaná do těla kufru (zatímco v případě mutiwheel kufrů bývají přimontovaná zespoda na tělo). Toto umístění je výhodné i v případě, kdy necháváte kufr odbavit, protože je nižší pravděpodobnost toho, že při manipulaci dojde k uražení kolečka. S kufrem se můžete pohybovat pouze tak, že ho táhnete za sebou - to může být důležitý faktor při rozhodování, pokud máte například problémy se zápěstím. Kufr na dvou kolečkách není problém postavit na nerovném terénu, nikam vám neujede.
U kufru se čtyřmi kolečky máte pocit, že jede snad sám. Kolečka se pohybují do všech stran, s kufrem můžete kroužit dle libosti. Ovládání je tak snadné, že to zvládne i dítě. Při průchodu letadlem nemusíte kufr vláčet, ale jen lehce postrkovat před sebou. Cenou za snadnou manipulaci je mírně menší objem, riziko poškození koleček při odbavení (někteří výrobci ale i na to pamatují a nabízejí variantu s odnímatelnými kolečky) a zhoršené ovládání na nerovné ploše nebo např. ve veřejné dopravě (aretace koleček zatím není běžnou možností).
Ať už zvolíte variantu se dvěma, nebo se čtyřmi kolečky, snažte se zvolit především kvalitní kolečka. Troufám si tvrdit, že kvalita koleček a zipu jsou nejdůležitějšími faktory celkové kvality kufru. Pokud se jedno z toho pokazí, je to velký problém a otrava a stres. A to nikdo z nás při cestování nechce!
Černé proto, že bývá oblíbenou volbou, a pokud váš kufr nemá nějaký zvláštní prvek, který ho na první pohled odliší od ostatních genericky vypadajících kufrů, budete mít problém ho na pásu rozpoznat. A ne, nevažte na něj barevnou stužku, protože ten samý nápad budou mít i ostatní.
Světlý kufr na pásu sice rozpoznáte, ale bohužel se vám po odbavení už nejspíš nevrátí tak světlý. Pokud mezi vaše oblíbené kratochvíle nepatří pulírování kufru, zvolte raději jinou barvu.
Pokud ale cestujete často nebo víte, že kufr bude i odbavován, zkuste si připlatit. Odolnější materiály a dobré zpracování se vám vyplatí.
Můj kufr znáte ze záhlaví blogu. Mám ho něco přes tři roky. Cestoval se mnou na východ, na západ na sever i na jih a nikdy mě nezklamal.
Když jsem si ho kupovala, byl menší než běžně povolené rozměry. Ovšem za ty tři roky se více a více společností přiklání k rozměrům 55 x 36 x 23 cm, což znamená, že můj kufr je o 2 centimetry širší než tato norma. Pohodlně projde u British Airways, Lufthansy i EasyJetu. U Air France/KLM či amerických aerolinek by mohl být problém.
Je z kvalitního materiálu a dobře ušitý. Nic se nepáře ani neodírá. Je lehký. Má sice jen dvě kolečka, ale vzhledem k tomu, že než se dokodrcám na letiště, jedu přes dlažební kostky, asfalt, díry na silnici, někdy i bláto, zkrátka všechno možné a hlavně jiné, než je perfektně hladká podlaha letištního terminálu, tak to ani nevadí. Barva taky dobrá, na zavazadlovém pásu svůj kufr poznám hned a zároveň není vidět špína. Líbí se mi i vnitřní uspořádání.
Ne všechno se ale na mém kufru povedlo. Naprosto na něm nesnáším přední kapsu. Přístup do ní je totiž přes zip, který je přes šířku víka, což znamená, že pokud máte kufr plný, do kapsy se budete dostávat jen těžko a osud vaší manikúry je víceméně zpečetěný. Popravdě přední kapsu používám minimálně, dávám tam vždy to, co nepotřebuji, což je v naprostém rozporu s účelem té kapsy. Mají v ní být věci, ke kterým chcete mít rychlý přístup!
Až si budu vybírat nový kufr, je vnější uspořádání jednou z věcí, na které si dám pozor. Chci přední kapsu, která se dá vyklopit, nebo mohu mít rovnou skořepinový kufr bez kapsy.
Bez čeho se u svého kufru neobejdete vy?
Podívejme se tedy, na co si dát při výběru příručního kufru pozor.
Velikost
Pokud cestujete vlakem nebo autobusem, není velikost příručního kufru příliš důležitá. Pokud ale letíte, je to boj doslova o centimetry.Existuje standard IATA, který doporučuje rozměry 55 x 35 x 20 cm (počítá se to včetně koleček, madel a všech dalších možných vystupujících částí). Každá letecká společnost si ale stanovuje své vlastní povolené rozměry, proto je při výběru nového kufru třeba trochu přemýšlet a taktizovat. Pokud jste věrní jedné letecké společnosti, pořiďte si kufr podle jejího standardu. Pokud létáte s různými společnostmi, řiďte se standardem té, jejíž povolené zavazadlo je nejmenší - tak budete mít jistotu, že nenastanou problémy při žádném z vašich letů.
Nezapomeňte si před cestou vždy zkontrolovat na stránkách příslušné společnosti, jaké rozměry palubního zavazadla povoluje. Na letišti si sice můžete někde poblíž check-inu vyzkoušet, jestli váš kufr pasuje do kovové klece s nasimulovanými povolenými rozměry, jenže to je podle mého názoru už trochu pozdě...
Hmotnost
Dalším hlediskem, které je stejně důležité jako velikost kufru, je jeho hmotnost. Letecké společnosti mají opět rozdílná pravidla pro povolenou hmotnost (plného) zavazadla, které si berete na palubu. Většinou se pohybuje kolem 7-8 kg, ale může být i jen 5 kg nebo naopak i 23 kg. Některé společnosti na hmotnost dokonce vůbec nehledí.Pokud víte, že budete létat se společnostmi, které patří mezi ty méně benevolentní, snažte se vybrat si kufr co nejlehčí. Nechcete, aby prázdný vážil 4 kg, když plný smí mít jen 7 kg.
Pokud máte problém zabalit si lehce i do příručního zavazadla, doporučuji porozhlédnout se po kufru menších rozměrů. Je totiž hezké, když si koupíte lehký kufr povolené velikosti 55 x 45 x 25 cm, který následně narvete, co to jde - a s největší pravděpodobností překročíte povolenou hmotnost.
Zabalený kufr si doma pro jistotu zvažte. Může se stát, že zrovna při vašem letu se bude kontrolně převažovat, a vy rozhodně nechcete, abyste museli doplácet odbavení zavazadla.
Látkový, nebo skořepinový?
Výběr materiálu kufru je čistě vaší osobní preferencí. Jsou lidé, kteří dávají přednost výhradně látkovému příručnímu kufru, jiní mají zase v oblibě skořepinu.Oba materiály mají svá pro a proti. Látkový kufr je výhodnější, pokud chcete mít určitou flexibilitu v objemu zavazadla. Látka má vůli a kufr se dá trochu "nafouknout" nebo "splasknout". Látkový kufr také mívá přední kapsy a vy máte rychlý přístup k věcem, které potřebujete mít po ruce. Na druhou stranu kufr není dostatečně chráněný, pokud ho odbavíte. S odbavenými zavazadly se nezachází právě v rukavičkách a tlakem se může poškodit obsah kufru; nehledě na černý scénář, kdy látku stačí rozříznout a přístup do vnitřku je volný.
S rozměry skořepinového kufru nic nenaděláte. Nezamaskujete trochu větší hloubku, než je povolená, ani ho nenaplníte o trochu víc, než je jeho kapacita. Většinou nemá žádné vnější kapsy, a tak budete potřebovat ještě menší tašku na pas, palubní vstupenku a další nezbytnosti. Zároveň ale při odbavení obsah kufru lépe odolá vnějšímu tlaku.
Ve prospěch látkových kufrů dříve hovořila i nižší hmotnost. V dnešní době existují ale i lehké skořepinové kufry z polypropylenu, který je zároveň pružný a odolnější než starší typy plastů.
Taktně mlčím o hliníkových kufrech, které jsou sice nesmírně šik, ale také poněkud těžké. Například příruční hliníková Rimowa váží přes čtyři kila, tedy klidně i polovinu povoleného limitu hmotnosti příručního zavazadla, a proto mi nepřipadá úplně praktická jako palubní zavazadlo. Jestli ale létáte soukromými tryskáči, jděte do ní!
Dvě kolečka, nebo raději čtyři?
Víte, že kufr na kolečkách se objevil poprvé teprve v sedmdesátých letech a začal se masověji používat až na konci osmdesátých let? A přece si dneska vůbec nedovedeme představit, že se někdy kufry nosily výhradně v ruce.Jako v případě volby materiálu je i volba počtu koleček často otázkou osobní preference. Je dokonce možné, že od jednoho modelu kufru najdete variantu se dvěma kolečky (často mívá v názvu označení upright) i se čtyřmi. Jak se tedy rozhodnout?
Kufry se dvěma kolečky mívají obvykle větší kapacitu, protože kolečka jsou zabudovaná do těla kufru (zatímco v případě mutiwheel kufrů bývají přimontovaná zespoda na tělo). Toto umístění je výhodné i v případě, kdy necháváte kufr odbavit, protože je nižší pravděpodobnost toho, že při manipulaci dojde k uražení kolečka. S kufrem se můžete pohybovat pouze tak, že ho táhnete za sebou - to může být důležitý faktor při rozhodování, pokud máte například problémy se zápěstím. Kufr na dvou kolečkách není problém postavit na nerovném terénu, nikam vám neujede.
U kufru se čtyřmi kolečky máte pocit, že jede snad sám. Kolečka se pohybují do všech stran, s kufrem můžete kroužit dle libosti. Ovládání je tak snadné, že to zvládne i dítě. Při průchodu letadlem nemusíte kufr vláčet, ale jen lehce postrkovat před sebou. Cenou za snadnou manipulaci je mírně menší objem, riziko poškození koleček při odbavení (někteří výrobci ale i na to pamatují a nabízejí variantu s odnímatelnými kolečky) a zhoršené ovládání na nerovné ploše nebo např. ve veřejné dopravě (aretace koleček zatím není běžnou možností).
Ať už zvolíte variantu se dvěma, nebo se čtyřmi kolečky, snažte se zvolit především kvalitní kolečka. Troufám si tvrdit, že kvalita koleček a zipu jsou nejdůležitějšími faktory celkové kvality kufru. Pokud se jedno z toho pokazí, je to velký problém a otrava a stres. A to nikdo z nás při cestování nechce!
Barva
Pokud vybíráte kufr, který plánujete alespoň občas nechat odbavit, zkuste se vyhnout černé nebo naopak velmi světlé barvě.Černé proto, že bývá oblíbenou volbou, a pokud váš kufr nemá nějaký zvláštní prvek, který ho na první pohled odliší od ostatních genericky vypadajících kufrů, budete mít problém ho na pásu rozpoznat. A ne, nevažte na něj barevnou stužku, protože ten samý nápad budou mít i ostatní.
Světlý kufr na pásu sice rozpoznáte, ale bohužel se vám po odbavení už nejspíš nevrátí tak světlý. Pokud mezi vaše oblíbené kratochvíle nepatří pulírování kufru, zvolte raději jinou barvu.
Cena
Pokud víte, že chcete cestovat jen s příručním zavazadlem a jste v gatu vždy mezi prvními, tudíž vám nehrozí tzv. gate check, kdy je palubní zavazadlo zadarmo odbavené, protože se už nevejde do schránek nad hlavou, klidně zvolte levnější model. To samé platí, pokud cestujete výjimečně a nechcete investovat do něčeho, co použijete dvakrát ročně.Pokud ale cestujete často nebo víte, že kufr bude i odbavován, zkuste si připlatit. Odolnější materiály a dobré zpracování se vám vyplatí.
Můj kufr znáte ze záhlaví blogu. Mám ho něco přes tři roky. Cestoval se mnou na východ, na západ na sever i na jih a nikdy mě nezklamal.
Když jsem si ho kupovala, byl menší než běžně povolené rozměry. Ovšem za ty tři roky se více a více společností přiklání k rozměrům 55 x 36 x 23 cm, což znamená, že můj kufr je o 2 centimetry širší než tato norma. Pohodlně projde u British Airways, Lufthansy i EasyJetu. U Air France/KLM či amerických aerolinek by mohl být problém.
Je z kvalitního materiálu a dobře ušitý. Nic se nepáře ani neodírá. Je lehký. Má sice jen dvě kolečka, ale vzhledem k tomu, že než se dokodrcám na letiště, jedu přes dlažební kostky, asfalt, díry na silnici, někdy i bláto, zkrátka všechno možné a hlavně jiné, než je perfektně hladká podlaha letištního terminálu, tak to ani nevadí. Barva taky dobrá, na zavazadlovém pásu svůj kufr poznám hned a zároveň není vidět špína. Líbí se mi i vnitřní uspořádání.
Ne všechno se ale na mém kufru povedlo. Naprosto na něm nesnáším přední kapsu. Přístup do ní je totiž přes zip, který je přes šířku víka, což znamená, že pokud máte kufr plný, do kapsy se budete dostávat jen těžko a osud vaší manikúry je víceméně zpečetěný. Popravdě přední kapsu používám minimálně, dávám tam vždy to, co nepotřebuji, což je v naprostém rozporu s účelem té kapsy. Mají v ní být věci, ke kterým chcete mít rychlý přístup!
Až si budu vybírat nový kufr, je vnější uspořádání jednou z věcí, na které si dám pozor. Chci přední kapsu, která se dá vyklopit, nebo mohu mít rovnou skořepinový kufr bez kapsy.
Bez čeho se u svého kufru neobejdete vy?
Komentáře
Okomentovat