Jak si zabalit příruční kufr do Japonska v zimě

Před dvěma lety jsem přesně v této době odjížděla do Japonska. Podívat se do Japonska byl můj dětský sen, proto se možná někdo podiví, proč jsem tam proboha jela zrovna v zimě??? Inu, to máte tak, když vám jarní sezóna hanami a podzimní koyo kolidují s prací, v létě je v Japonsku dusno a vedro, v září řádí tajfun, tak holt zbyde jen ta zima.

Navíc právě za začátku roku obvykle nemám problém vzít si až dva týdny dovolené - což je obecně maximum pro mé cesty. Delší dovolenou jen těžko vmáčknu do svého pracovního harmonogramu.

Cesta do Japonska byla také první (na mé poměry) delší cesta, na kterou jsem se vydala jen s příručním zavazadlem. Byl to zčásti hec - chtěla jsem si dokázat, že to zvládnu, zčásti paranoia. Když mi nedorazilo zavazadlo v Americe, bylo to nepříjemné, ale řešitelné. Vyrazila jsem na nákupy a oblékla se od hlavy k patě. Jenže kdyby se toto stalo v Japonsku, kde bych se oblékla...? (Jak jsem si posléze na místě vyzkoušela, do větších velikostí jsem se vešla, ale vše bylo zoufale krátké.)

Předtím, než jsem začala vybírat oblečení a balit, musela jsem si jako vždy odpovědět na pár otázek:

Cíl cesty? Japonsko. Konkrétně Tokio a Kjóto. Celou dobu se budu pohybovat ve městě, není třeba si brát cokoli na outdoor.

Na jak dlouho? Celkem i s cestou na deset dnů. Druhou polovinu týdne budu v hostelu, kde mají pračku a sušičku. Pokud bude potřeba, můžu si vyprat.

Co tam budu dělat? Hrát si na turistu. Kromě výstavy David Bowie is jsem neměla v plánu nic zvláštního, zejména nic, na co bych potřebovala speciální oblečení.

Jaké bude počasí? Bude leden, bude zima. Možná mírnější než u nás, ale nepředpokládám, že by bylo víc než 12°C. Navíc podle předpovědi mělo ke konci mého pobytu i sněžit.

Moje garderoba nakonec vypadala nějak takto. Vše se dalo vrstvit, trička a svetry z merina a kašmíru zajistily, že mi nebyla zima. Neměla jsem s sebou žádný objemný svetr - do příručního zavazadla by se nevešel a v letadle by mi v něm bylo vedro.

Koláž: Smart Closet. Protože od cesty uběhly dva roky, zhruba polovinu věcí už v šatníku nemám. V koláži jsem je nahradila podobným oblečením ze své současné garderoby. 

S volbou oblečení jsem byla spokojená. Nic mi nechybělo, nic nepřebývalo. Nakonec jsem i pár kousků vyprala, protože jsem měla strach, že si se zbytkem nevystačím, ale nakonec jsem jen přivezla domů čisté oblečení.

Přiznám se, že jsem intenzivně využila metodu kufřík likvidátor. Pokud si dobře vzpomínám, domů už se mnou nejely jedny boty, kalhoty, svetr, tričko, pyžamo a několik párů ponožek.

Tím se mi v kufru uvolnilo místo na suvenýry, zejména ty tekuté. Kufr jsem totiž na zpáteční cestu nechala odbavit a jako příruční zavazadlo měla skládací nylonovou tašku plnou suvenýrů.

Co bych udělala příště jinak: Není to nic tak zásadního, ale vzala bych si s sebou alespoň dvě různé pašmíny. Protože jsem  celou dobu nosila jeden a ten samý kabát a jednu a tu samou pašmínu, vypadám na všech fotkách úplně stejně. Druhá pašmína by to vyřešila.

Cesta do Japonska byla pro mě prubířským kamenem:

• Vyzkoušela jsem si, že se opravdu dá zabalit jen do příručního zavazadla, a to i v zimě, kdy se nosí vrstvy a objemnější oblečení. 
• Moje cesta sice trvala jen něco přes týden, je ale jasné, že se se stejnou sadou oblečení dá cestovat i na delší dobu, pokud máte k dispozici pračku. 
• A kdyby vám chyběla rozmanitost, dá se to vyřešit jednoduše doplňky.