Co dělat, když máte víkend v Belfastu
My, co jsme vyrostli v osmdesátých letech, máme Belfast spojený s bombami, sektářským násilím a IRA. Za posledních dvacet let, od uzavření mírové dohody v roce 1998, se ale z Belfastu stalo fajn město, velké tak akorát na víkendovou návštěvu.
SOBOTA
Snídaně v hotelu Europa. Tento hotel býval v sedmdesátých a osmdesátých letech častým cílem teroristických útoků, tyto doby jsou ale naštěstí pryč a titul "nejbombardovanější hotel na světě" zůstal už jen jako poněkud zvláštní tahák pro návštěvníky.
Pokud se zde ubytujete, rozhodně nevynechte snídani! Severoirská varianta toho, čemu se říká "anglická snídaně", obsahuje kromě obligátního vejce, párků, slaniny, rajčat a žampionů i dva typy irského chleba a plátky jelita a jitrnice. Pokud to všechno sníte, nebudete mít hlad až do odpoledne.
Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli se vydat do oblasti západního Belfastu. Na jednu stranu jsem chtěla vidět na vlastní oči místa známá z televizního zpravodajství před třiceti lety, na druhou stranu mě odpuzovaly autobusy s turisty a černé taxíky vozící malé skupinky podél "Zdi míru".
Nakonec jsem vyrazila. Po svých.
Musím se přiznat, že tak skličující a mrazivý pocit jsem už dlouho nezažila. Stačí si projít pár ulic na obou stranách, aby si člověk uvědomil, jak křehký je mír v Severním Irsku. Irské vlajky v předzahrádkách a proirská graffiti na jedné straně, Union Jack a probritská graffiti na straně druhé. Mezi tím sedmimetrová betonová zeď se zdvojenou kovovou bránou, která se na noc zavírá.
Popravdě jsem byla ráda, když jsem se vrátila zpět do centra.
Belfast je poměrně malé město s kompaktním centrem a obří radnicí. Tip: prohlídky radnice jsou zdarma. V přízemí najdete kavárnu Bobbin Café - sociální podnik zaučující osoby s lehkým postižením. Buďte proto tolerantní, když bude vaše objednávka trochu zmotaná, obsluha je teprve ve výcviku.
Jestli jste neodolali a dali si ke kávě i nějaký ten dortík, zaskočte do obchodního centra na Victoria Square a vyběhněte schody do posledního patra, na vyhlídku pod skleněnou kupolí. Budete mít Belfast jako na dlani. (Zpátky se svezte výtahem.)
Belfast je rájem graffiti. Nemám tím na mysli primitivní tagy a čmáranice po zdech domů, ale sofistikovaná díla přes celé štíty domů. Je opravdu radost jen tak bloumat centrem města a objevovat další a další obrazy.
Cestou do čtvrti Titanic nemůžete na břehu řeky Lagan minout sochu Lososa vědění, které se říká také Big Fish, Velká ryba. Její povrch tvoří keramické dlaždice znázorňující historické okamžiky Belfastu. Říká se, že když rybu políbíte na hlavu, získáte moudrost. Neodvážila jsem se to udělat, a tak jsem přišla o jedinečnou životní šanci!
Pravděpodobně největší tahák Belfastu: výstava Titanic. Přiznám se, že nejsem úplně fanoušek lodních katastrof, a tak jsem si tuto atrakci nechala ujít...
A tak jsem si dala to, k čemu mě v hotelu vybízeli: ovesnou kaši se smetanou, medem a panákem whiskey. I když na whiskey ani whisky obecně moc nejsem, po ochutnání této kombinace jsem zcela vážně uvažovala, že musím na letišti koupit láhev whiskey domů, taková dobrota to je!
Whiskey Bushmills mě zároveň tematicky naladila na nedělní výlet. V neděli se dá totiž koupit denní jízdenka na autobus za 9 liber, na kterou můžete jet kamkoli v Severním Irsku. Třeba linkou 221 do Bushmills na exkurzi do palírny.
Nebo o zastávku dál do Giant's Causeway.
Česky bychom toto místo nazvali asi Obrův chodník. Podle legendy postavil chodník přes moře mýtický válečník Finn McCool, aby mohl bojovat se svým protivníkem ze Skotska. Ten se Finna nakonec zalekl a při útěku chodník zničil.
Jestli jste někdy četli nějaký text o Severním Irsku, je velice pravděpodobně, že jedna z ilustračních fotek byla právě z Giant's Causeway: mohutné bazaltové útesy vybíhající do moře, nejlépe při východu nebo západu slunce, nikde nikdo, jen vlny tříštící se o čedič. Drsná krása.
V reálu to je pochopitelně jinak. Giant's Causeway je sice nádherné místo, ale taky jedna z nejpopulárnějších přírodních památek na světě. Pokud je venku tak krásně, jako bylo 28. října 2018, můžete si být jisti, že se tady sejde zhruba tak polovina Irska. Udělat fotku bez lidí je zhola nemožné, a jestli chcete mít selfie ve stylu "já a bazalt", připravte se na to, že budete retušovat ostatní turisty o sto šest.
Kdo chce zažít pocit samoty, musí se vydat na procházku po útesech. Dechberoucí výhledy a ještě se naučíte otvírat branky mezi loukami (opravdu mi chvíli trvalo, než jsem pochopila, jak na to - jestli mě někdo sledoval, musel se královsky bavit).
A ve dvoře vám zase půjde hlava kolem ze všech odkazů na severoirskou kulturu, sport a politiku.
Belfast je nejen město barů a hospod, ale také vynikajících kaváren. Established Coffee mohu jen doporučit, navíc si můžete dovézt domů jako suvenýr jejich kávu nebo k nim jít na dvouhodinový kurz přípravy kávy v domácích podmínkách.
Kde jinde zakončit dvoudenní jízdu Belfastem než opět v SSE Areně na U2...?
Na nějakou dobu to bude pro mě asi jejich poslední koncert - ovšem tak, jako si je ráda poslechnu někdy znova naživo, vrátím se s radostí i do Belfastu!
SOBOTA
 |
| Ulster fry |
Pokud se zde ubytujete, rozhodně nevynechte snídani! Severoirská varianta toho, čemu se říká "anglická snídaně", obsahuje kromě obligátního vejce, párků, slaniny, rajčat a žampionů i dva typy irského chleba a plátky jelita a jitrnice. Pokud to všechno sníte, nebudete mít hlad až do odpoledne.
Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli se vydat do oblasti západního Belfastu. Na jednu stranu jsem chtěla vidět na vlastní oči místa známá z televizního zpravodajství před třiceti lety, na druhou stranu mě odpuzovaly autobusy s turisty a černé taxíky vozící malé skupinky podél "Zdi míru".
Nakonec jsem vyrazila. Po svých.
Popravdě jsem byla ráda, když jsem se vrátila zpět do centra.
Asi jen málo měst na světě má jako jednu ze svých atrakcí stavební jeřáby. Ty v Belfastu jsou obří a typicky žluté, jmenují se Samson a Goliáš a patří k místní loděnici. Přesně té loděnici, kde postavili i Titanic - to ale Samson s Goliášem ještě nebyli na světě.
Pokud se na Victoria Square zdržíte ještě na nákupy suvenýrů a budete platit hotově, podívejte se, jestli nedostanete nazpět severoirské libry. Tak jako Skotsko má i Severní Irsko svou vlastní variantu bankovek. Teoreticky platí po celém území Velké Británie, pokud ale chcete mít klid a víte, že se do Severního Irska v nejbližší době nevrátíte nebo že si budete chtít libry doma směnit zpět na české koruny, požádejte v obchodě o výměnu za "anglické" bankovky.
Belfast je rájem graffiti. Nemám tím na mysli primitivní tagy a čmáranice po zdech domů, ale sofistikovaná díla přes celé štíty domů. Je opravdu radost jen tak bloumat centrem města a objevovat další a další obrazy.
... a raději se vydala do sousední SSE Areny na koncert. U2, jak jinak.
Pokud budete ve čtvrti kolem Titaniku ve všední dny nebo v sobotu, zaskočte na kafe a koláč do Dock Café. Nedivte se, že nikde nejsou napsané ceny - zaplatíte tolik, kolik uznáte za vhodné. Kavárna je totiž podnik lidí ze sousedství, kteří chtějí, aby se obyvatelé okolních novostaveb měli kde setkávat a popovídat si. Très sympathique!
NEDĚLE
Když jsi v cizině, jez, co ti dají.
A tak jsem si dala to, k čemu mě v hotelu vybízeli: ovesnou kaši se smetanou, medem a panákem whiskey. I když na whiskey ani whisky obecně moc nejsem, po ochutnání této kombinace jsem zcela vážně uvažovala, že musím na letišti koupit láhev whiskey domů, taková dobrota to je!
Whiskey Bushmills mě zároveň tematicky naladila na nedělní výlet. V neděli se dá totiž koupit denní jízdenka na autobus za 9 liber, na kterou můžete jet kamkoli v Severním Irsku. Třeba linkou 221 do Bushmills na exkurzi do palírny.
V reálu to je pochopitelně jinak. Giant's Causeway je sice nádherné místo, ale taky jedna z nejpopulárnějších přírodních památek na světě. Pokud je venku tak krásně, jako bylo 28. října 2018, můžete si být jisti, že se tady sejde zhruba tak polovina Irska. Udělat fotku bez lidí je zhola nemožné, a jestli chcete mít selfie ve stylu "já a bazalt", připravte se na to, že budete retušovat ostatní turisty o sto šest.
Ještě než si zpátky v Belfastu skočíte na Guinnesse, nezapomeňte se podívat na street art ve dvoře u Commercial Court. V průjezdu s deštníky si můžete vyzkoušet, kolik irských osobností poznáte.
<3
Na nějakou dobu to bude pro mě asi jejich poslední koncert - ovšem tak, jako si je ráda poslechnu někdy znova naživo, vrátím se s radostí i do Belfastu!
Komentáře
Okomentovat